Obchodování

Základní informace

1. Investování versus spoření

Spoření

je úschova peněz určených pro krátkodobou spotřebu na běžném nebo termínovaném účtu u banky
úrok u spoření je zpravidla tak nízký, že po odečtení daní a inflace uspořená částka v reálných hodnotách v průběhu času eroduje, tzn. že klesá hodnota úspor vyjádřená v kvantitě zboží, které by se dalo za uspořenou částku koupit
spoření je z těchto důvodů nevhodné pro dlouhodobou úschovu a reálný růst akumulovaných prostředků
se spořením nejsou spojena kurzová rizika, ale velmi reálná jsou bonitní rizika instituce, kde se úspory nacházejí

Investování

investor vědomě přejímá riziko, aby v dlouhodobém horizontu získal vyšší výnosy
jedině investováním je možné chránit akumulované prostředky před inflací a dosáhnout jejich reálného růstu
mezi výnosem a rizikem je velmi úzký vztah - čím větší jsou výnosové šance, tím vyšší je většinou riziko, jež musí investor převzít. Převzetí rizika je cena za vyšší výnos.
rizika investic na vyvinutých kapitálových trzích (západní Evropa, Severní Amerika, části Asie) jsou velmi dobře vyčíslitelná
při tvorbě spolehlivé investiční strategie pomáhají nejen kvalitní historické statistické řady, které v USA sahají až do dvacátých let a v Evropě až do let padesátých, ale také vědecký vývoj v oblasti moderní teorie portfolia

2. Základní typy investic - riziko, výnos a likvidita

Každý člověk se může rozhodnout, zda své peníze utratí za věci okamžité spotřeby nebo za věci, které hodlá v budoucnu opět proměnit na peníze. V tom případě se z něj stává investor. Investice znamená, že se dnes něčeho vzdáváme proto, abychom získali něco v budoucnosti. Budoucí hodnota je však vždy nejistá, proto je s investováním spojeno vždy riziko.
Obecně můžeme rozlišovat dva druhy investic - reálné a finanční. Reálné investice jsou vázány na nějaký konkrétní předmět nebo podnikatelskou činnost a mají charakter dlouhodobého užití. Finanční investice pak slouží k vytváření investičního majetku.

Investor u každé své investice sleduje několik faktorů:

velikost své investice a její očekávaný vývoj
očekávaný výnos
výši rizika
očekávanou míru likvidity

3. Diverzifikace a teorie portfolií

Diversifikace

Diverzifikace znamená utvořit takové portfolio, které bude zahrnovat cenné papíry z různých druhů aktiv. Cena obligací má sklon růst, když cena akcií klesá, proto můžete vytvořit portfolio, které bude zahrnovat určité procento akcií a určité procento obligací. Když se cena obligací zvýší, část vašeho portfolia by se mohla zvýšit. Když vzroste cena akcií, zvýší se jiná část vašeho portfolia.
Jiný způsob diverzifikace je nákup cenných papírů stejného druhu ale z různých oblastí. Například zábavné podniky, služby, obchodní domy, aerolinie. To jsou úplně odlišné obchodní oblasti. V závislosti na ekonomice dané země se v těchto odvětvích může dařit lépe než v jiných. Pokud vytvoříte portfolio, které zahrnuje cenné papíry z mnoha hospodářských oblastí, je šance, že v jedné nebo ve více z nich by se mohlo dařit lépe než v průměru.
Pokud diverzifikujete snažte se ujistit, zda v daném čase hodnota některé akcie, kterou vlastníte, klesá a některá stoupá, ale především, že se celkově vašemu portfoliu daří. Uměním je najít takové cenné papíry, jejichž ceny nemají tendence růst nebo klesat ve stejné době. Důležitým prvkem je i forma pozastavení obchodování (trade off) jako způsob vyrovnávání rizika a návratnosti do diverzifikovaného portfolia. Znamená, že kdybyste měli nediverzifikované portfolio, návratnost investic by byla o něco nižší. Každopádně diverzifikované portfolio bude mít menší ztrátovost a vyšší návratnost.
Diverzifikace ale nevylučuje riziko. Představuje jen nástroj, kterým je možné snížit riziko, které přichází s investicemi.

4. Operace a pokyny

Každý investor může provádět dvě základní operace a dvě speciální. Koupě a prodej nepotřebují bližší vysvětlení, avšak tzv. prodej na krátko resp. zpětné pokrytí (short sell & buying to cover) a margin obchody ano. Posledně dvě jmenované si jistě zaslouží podrobnější výklad.

Prodej na krátko (SHORT)
Při této strategii investor profituje z poklesu ceny prodávané akcie. Jde o spekulaci na pokles kurzu. Principem celé operace je, že prodávané cenné papíry nejsou majetkem prodávajícího, ale příslušného brokera/obchodníka. Prodávající si cenné papíry, u nichž očekává pokles, vypůjčí od obchodníka s tím, že v budoucnu, až budou levnější, je vrátí. Prodávající investor předpokládá, že cena půjde dolů a on je na trhu zpětně nakoupí levněji, a vydělá tak rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou.
Hlavní nebezpečí představuje další růst ceny a tedy ztráta na straně investora. Od krachu NYSE v roce 1929 platí pravidlo, že prodávat na krátko lze pouze v případě, že mu předcházel růst ceny, byť pouze jediný.

Margin obchody
Tento způsob obchodování umožňuje investorům nakupovat cenné papíry bez toho, aniž by měli k dispozici vlastní prostředky k jejich nákupu v plné výši. Váš broker/obchodník Vám na základě žádosti půjčí požadovanou sumu, a to až do stanoveného stropu, který zpravidla dosahuje 50 % aktuální tržní hodnoty majetku (vlastněné CP a peněžitý zůstatek) na účtu. Cílem je prodat za vyšší cenu, než za jakou koupil, a splatit půjčku včetně úroku.
Samozřejmě i zde hrozí, že místo očekávaného růstu nastane pravý opak a cena poklesne, čímž se investor dostane do ztráty.

Pokyny
V zásadě rozlišujeme čtyři druhy pokynů: pokyn trhu, limitní pokyn, stop pokyn a limitní stop pokyn. Každý z nich představuje specifickou dispozici a je úkolem této kapitoly, aby Vám pomohla se v nich správně orientovat.
Pokyn trhu (market order) - příkaz, který Vaši objednávku na nákup či prodej umístí okamžitě na trh za nejlepší tržní cenu.
Limitní pokyn (limit order) - příkaz, který Vám zaručí, že nekoupíte (neprodáte) hůř, než za jakou cenu jste uvedli. Při objednávce na nákup to bude cena totožná nebo nižší Vámi zadané ceně. Při objednávce na prodej to bude taková cena, kterou jste udali, nebo cena vyšší.
Stop pokyn (stop order) - odkládá účinnost příkazu až do okamžiku dosažení zadané ceny na trhu, poté automaticky vstupuje na trh. Po jeho aktivaci se uspokojí s nejlepším protinávrhem. Cílem tohoto pokynu je zabránit popř. minimalizovat ztráty, které by mohly nastat v případě prudkého propadu ceny Vašeho cenného papíru.
Limitní stop pokyn (stop limit order) - jde o pouhou modifikaci stop pokynu s jednou výjimkou. Po dosažení zadané hodnoty se pokyn promění v limitní pokyn, na rozdíl od výše zmíněného, kde dochází ke změně na tradiční pokyn trhu.

5. Osm zásad investování

V dlouhodobém časovém horizontu (historicky) akcie převýšily všechny ostatní investice.
V krátkodobém časovém horizontu může být někdy investování do akcií z finančního hlediska hazardní.
Riskantní investice vynáší všeobecně více než méně rizikové investice.
Největším determinantem ceny akcií jsou výnosy.
Z krátkodobého hlediska má na změnu cen vliv mnoho faktorů - od úrokové míry, chování investorů, až po počasí. Z dlouhodobého hlediska ale cenu akcií ovlivňují výnosy. Důvodem je fakt, že když výnosy z akcie značně rostou v průběhu deseti let, stejně bude růst i cena akcie.
Špatný rok pro obligace je dobrým rokem pro akcie.
V roce 1994, který byl jedním z nejhorších roků pro obligace, klesly střednědobé státní dluhopisy o 1.8%. V následujícím roce se vrátily a dosáhly 14.4%. Pro srovnání - při krachu Newyorské burzy v letech 1973-74 klesl index Dow Jones Industrial Average o 44%. Dosáhnout počáteční úroveň se podařilo až za tři roky a až za 10 let se podařilo viditelně překročit počáteční úroveň.
Rostoucí úrokové míry mají negativní dopad na obligace.
Když úrokové míry rostou, ceny obligací klesají. Kupující zaplatí za existující obligaci s fixním úrokem 6% více než zaplatí za novou s úrokem 7% a více. Naopak, při poklesu úrokové míry ceny obligací stoupají. Tento efekt je nejsilnější u dlouhodobých obligací.
Inflace může nejvíce ohrozit vaše dlouhodobé investice.
Inflace, která za rok sníží hodnotu vašich peněz v průměru o 3,2%, vám jen málokdy vrátí zpět, co vzala.
Diverzifikované portfolio je méně rizikové než portfolio koncentrované do jednoho druhu investic.

6. Akciové analýzy

Každý investor se snaží provádět taková investiční rozhodnutí, která by mu přinášela maximální zhodnocení jeho vkladu. Klíčové jsou přitom otázky co koupit nebo prodat a následně pak kdy. V zásadě každý se tak musí zaobírat dvěma základními typy investiční analýzy - fundamentální a technickou.

I. Fundamentální analýza

Dává nám odpověď na otázku, co máme koupit či prodat. Popisuje nám sílu národních ekonomik, vývoj jednotlivých odvětví a z nich pak ukazují na nejlepší společnost. Fundamentální analýza se podle toho rozděluje na globální, v rámci níž se zkoumají inflace, nezaměstnanost, hrubý domácí produkt, výše úroků a obchodní bilance, dále pak odvětvovou a firemní. Je to způsob jak nejlépe zhodnotit základní údaje o každém emitentovi cenného papíru, jeho postavení v rámci odvětví, zda disponuje či nedisponuje monopolní silou, hospodářské výsledky, výši základního jmění. Samozřejmě to však předpokládá, že se plně spoléháte na Vámi dostupné materiály jako např. na výroční zprávy, propagační brožury apod. Výsledkem fundamentální analýzy by měl být výběr vhodného papíru k nákupu a stanovení správné "vnitřní hodnoty", za kterou se ještě vyplatí danou akcii nakoupit. Tedy ceny, která se vypočte na základě finančních ukazatelů příslušné firmy.

II. Technická analýza:

O studiu grafů a využití určitých matematických metod pro předpověď budoucího pohybu cen bylo napsáno mnoho knih. Technická analýza od 90. let 20. století nabyla na významu díky využití počítačových metod a pokročilých tabulkových technologií. Dnes mohou obchodníci získat přístup k těmto grafům a technickým studiím jediným kliknutím na počítačovém terminálu.

Grafy jsou historické záznamy pohybů cen. Poskytují důležité informace potřebné pro analýzu trendu. Neexistuje však pevně stanovený způsob, jak grafy interpretovat. Schopnost rozpoznat základ takových grafů nám však může pomoci předpovídat budoucí vývoj kursů. Nejdůležitější je si uvědomit, že analýza grafů vychází z názoru, že lidské bytosti se za určitých podmínek chovají podle poznaných a daných vzorců.

V průběhu let byly vzorce identifikovány a pojmenovány hlavními technickými analytiky, za jejichž průkopníka je považován Charles Dow. Na sklonku 19. století napsal Dow, tvůrce Dow Jonesova indexu, sérii článků pro Wall Streeet Journal, v nichž nastínil svoji teorii analýzy trhu.

V dnešní době stále více jak 70% teorie technické analýzy vychází i po sto letech z Dowovy teorie. Její nadčasovost a platnost totiž zaručil její prvotní cíl, a to na základě vývoje hlavního akciového indexu předpovídat budoucí vývoj americké ekonomiky. (Dow byl obchodník, na burze nespekuloval, sledoval pouze trendy ve vývoji hospodářství, aby se mohl úspěšněji postavit svým konkurentům ve stále se zostřujícím konkurenčním boji.)